ALL OF THIS

Od předminulého týdne, kdy se na sociálních sítích rozjela hlavní vlna propírání minidokumentu Sweatshop, jsem přemýšlela o blogu. Je to opravdu jen povrchní zábava dětiček, které nemají nic lepšího na práci a tak si navzájem ukazují své nejnovější módní úlovky? Pro někoho možná. Ale ten, kdo to takto vnímá, pro toho já nepíšu a nefotím. Ten se může jít bavit na jiné stránky. Vlastně, jestli tady někdo takový je, nevím, jak se sem dostal. Asi omylem.

Žijeme ve vizuálním světe. Tento semestr jsem byla nucena napsat dokonce jednu seminární práci, která se přímo zabývala vizuálními studii. Všechno, co je vizuální, je pro nás nějak jednodušší. Lidé si to totiž chtějí udělat jednodušší. Na co se otravovat s dlouhými texty, raději se podívají na fotky nebo si pustí video. V podstatě si můžu říct, že to tady a teď píšu tak trochu k ničemu. Ale ono se pár lidí snad ještě najde, co si to dokonce i přečte. Doplnila jsem to přeci i o nějaký ten vizuální materiál! (takže to třeba není úplně marné)

A o to tu běží. Napsat tady jen těch pár blábolů, nezajímá to (asi) nikoho.

A tak se naše společnost posouvá, nejraději se díváme na hezké obrázky, příjemným bonusem je, když se ty obrázky navíc hýbají, doplní je příjemná hudba nebo na nás z videa dokonce někdo mluví a snaží se nám skoro v přímém přenosu předat své pocity. Vítejte na sociálních sítích, ve víru médií. Nástroj, který dnes mohou používat všichni, téměř bez omezení.

A proč to tedy píšu já? Zkuste číst dál :).

1) studuju žurnalistiku a blog je pro mě dobrý prostředek, jak se trochu psavě vybouřit (co-že-to?), protože mě to možná bude jednou živit 

2) můžu si tady "jen tak" zveřejňovat svoje postřehy a nic mě to nestojí

3) se založením blogu jsem začala o módě více přemýšlet, tak nějak komplexněji - ale mám se ještě hodně co učit

4) z některých svých outfitů jsem měla pocit, že jsou super - dokud jsem je nevyfotila - děs. Stalo se vám to už taky někdy? :-D

5) sebereflexe, co kupovat a co ne - tím, jak více promýšlím outfity, tak se ptám sama sebe, zda danou věc vůbec využiju, unosím, zda se mi bude k něčemu hodit (už se mi moc nestává, že jen tak bezmyšlenkovitě pluju obchodem a beru vše, co má červenou cedulku - ale výjimka potvrzuje pravidlo)

6) zřejmě mám pocit, že se neoblékám špatně a mohla bych tedy inspirovat někoho jiného, aby se taky hezky obléknul (a už jsme zase u toho vizuálna)

7) myslím, že se snažím poukazovat na to, kde, co a jak nakoupit výhodně - je mi jasné, že ne každý chodí po obchodech týden co týden  a ví, co kolik může stát - takže když někdo jede na nákupy jednou za čtvrt roku a říká si "ježiíííš, ty boty jsou tak krásný, ale dva tisíce?" Pokud jste v nějakém běžném obchodě - říkám vám - nebrat! Jestli sednou jako ulité a daný obchod má i e-shop - vyčkejte a objednejte si je potom ve slevě. Neprohloupíte.

8) člověk prostřednictvím blogu může poznat lidi, se kterými má společný koníček - módu - a to z různých koutů nejen Česka, ale třeba i světa - a kdoví, třeba se s některými i potkat!

A určitě bych našla i spoustu další důvodů. Od útleho věku jsem byla vedena k hezkým věcem - naučit se ladně pohybovat při hodinách baletu, vyjádřit se prostřednictvím hudby při hře na flétnu, zkusit rozesmát publikum při sólové recitaci. Teď nastala éra psaní, fotografování a módního šílenství :)