BUCKETBAG

Týden se s týdnem minul, je tu zase pondělí a já pro vás mám nový outfit post. Jako každé jaro, už po několikáté, jsem stále zamilovaná (nejen) do pastelových barev. Když všechno začně kvést, prostě se tomu nemůžu ubránit - hlavně teď si ve městě užívám ty japonské třešně, bože, to jsou tak krásné stromy! Jestli budu mít někdy nějaký dům a budu si tam moct zasadit strom, tak to bude asi tenhle :-D 

Každopádně, při mém posledním nákupním zatmění (alias nic nepotřebuji, nic nenakupuji), jsem minulý týden odcházela s jiskřičkami v očích s kabelkou Parfois. Mé čekání se totiž opět vyplatilo a třicetiprocentní sezonní výprodej na sebe nenechal dlouho čekat a tak jsem mohla jako správný maniak zaútočit (haha). Některé z vás se mě ptaly, kde přesně jsem ji pořídila a vlastně za kolik. Takže, v Brně značku Parfois najdete ve sterém Tescu u Vaňkovky  v oddělení s oblečením - je to hned z kraje vchodu, nikam nemusíte bloudit, je jim vyhrazen vlastní prostor a celkem velký. Původně stála kabelka 849,-, po slevě 595,- :)

Kabelku tvaru bucket bag už jsem chtěla dlouho, tenhle uzlík, měšeč, pytlík nebo jaké (ne)hezké české ekvivalenty tomu přisoudíme, je nevšední oživení šatníku. Navíc v krásných jarních barvách (které se sice staly hitem již loňské sezony) baby pink v kombinaci s kabátkem baby blue - to přímo dětská cukrová radost!  

Krásné sladké pondělí přeje, 

Vaše Eli

shoes - Baťa
leggins - HM
bucketbag - Parfois
t-shirt - Zara
blouse - Mango
coat - Sheinside
sunnies - CCC
necklase - Froufrou 

Photos: Bára Svobodová 
(pokud máte zájem o fotky, pište na e-mail barsvob@gmail.com)

PS: Na závěr přidávám historku z tohoto focení. Jak vidíte, fotili jsme s Bárou v parku, ale jak to tak bývá, s jarem se probouzejí nejen květinky, zvířátka, láska a já nevím jaké další pozitivní věci, ale také lidé zvláštního vzezření. Já nikoho nesoudím, samozřejmě i pro ně je mezi námi místo a přeji jim hezké posezení u šachového stolečku v parku. Ovšem, je tu pro mě určitá hranice. Když si já nevšímám jich, nepotřebuji, aby si oni všímali mě. Podivný muž okolo pětašedesáti let se přimotal k našemu exhibičnímu vystoupení při pořizování těchto fotek. Vycenil na mě zbytek svých zubů a začal mi (asi s dobrým srdcem) radit, že jsem na manekýnku moc malá. No, to já pane dobře vím a mám smůlu, asi už nenarostu. Výšku bych prý měla mít tak jako on, což o to, souhlasím. Nebyl to však konec jeho výstupu. Jako druhý bod svého pozorování uvedl, že nejenom, že jsem malého vzrůstu, ale že mám moc hubené nohy. Pán je evidentně znalec, říkala jsem si. Poté, co jsme kvůli němu přestaly fotit, jsme mu sdělily, že tedy asi začnu chodit na chůdách, abych byla větší a ukojila jeho představy(podpatky mu byly málo, ha). To se ho asi vzápětí dotklo, že jeho zájmu a dobrých rad nedbáme, nesebereme se a nejdeme k čertu. Sdělil mi závěrečný postřeh - mám malá prsa. Tak jedničky. Ne, nulky. Jo, nulky to jsou. Až uvidíte příští fotky, možná mě nepoznáte. Pod tímto psychickým nátlakem pána z parku jsem podstoupila několik plastických operací - na skřipci mě natáhli o deset centimetrů a tuk z prsou mi předělali na stehna. Konečně se na mě bude dát dívat. Your´re welcome.