VIOLET POPPY STORY

Hrát si na makovou panenku byl jeden ze snů mého dětství, hezká pohádka o princezničce s červenou sukní a krásnými dlouhými vlasy. Taky vlastně měla toho svého motýlka, na toho nesmíme zapomenout! Jooo, copak Emanuel. Nezvniklo asi jen tak, že jsem jako dítě byla na maškarním bále za makovou panenku. Když jsem tedy uviděla makové pole nedaleko místa, kde bydlím, hned mi blesklo hlavou "tam by mohly vzniknout úžasné fotky!" Naštěstí jsem tento nápad neměla sama a tak jsem se mohla znovu ponořit do dětství a zavzpomínat na krásné časy, kdy mě nic netížilo a ke štěstí stačilo, aby se sukně z okvětních lístků krásně rozevlátě roztočila...

***

Ten můj příběh o makové panence byl ale nakonec mnohem napínavější, chcete se dozvědět víc? Rozklikněte si článek a čtěte dál...

photos by: Marek Topolář

Fialové makové pole, to by přece byla škoda nevyužít. Od chvíle, kdy jsem ho viděla, jsem si v hlavě malovala, jak vytvoříme krásné fotky, se západem slunce v zádech. Jak budu na poli poskakovat a vzánešet se lehce jako pírko nad okvětními lístky. Přesně jako ta panenka z večerníčku. Počasí v posledních dnech úplně nepřálo, ale pořád jsem doufala, že nám to vyjde. Termín jsme si domluvili na sobotou a čekali, co se bude dít. Odpoledne se sice přihnala bouřka, ale říkala jsem si "to nás nezastaví" a hlavní byl slunečný večer. Společně se sestrou jsme si naplánovaly outfity, vzala jsem nové šaty s krajkou, které jsem na sobě ještě neměla a promítala si, jak se to bude na tom políčku vyjímat. Pak jsme dorazili na místo, ověšeni technikou a očekáváním a realita nás praštila do očí. Mák byl nižšího vzrůstu asi jen tak dva metry od kraje silnice a dál - neprostupný prales. Ovšem náš fotograf se ukázal jako velice statečný a začal razit cestu do útrob pole - a my za ním. V tu chvíli se mi vybavoval moment "lodičky asi budou zbytečný, že" a byla jsem ráda, že jsem si vzala "jen" slipony, ale litovala jsem, že jsem nezvolila gumáky. Pole samozřejmě drželo vodu, makovice taky. Nakonec jsme našli alespoň vyjetou brázdu, ve které jsme mohli stát. Jak vidíte, z outfitu nic nevidíte, takže by mi stačilo tričko a spodní část mohla být složená klidně jen z tepláků a holínek. Nenáviděla jsem ten mák, za to, že tak narostl a zkazil nám plány. Plány na velkolepé fotky. Moje vznášení se. Že mi umazal šaty od pylu a zablátil boty. Po nafocení to Mara, fotograf, moc růžově neviděl, ale říkal, že některé snímky snad použít půjde. Ono čarujte super pózy, když vám trčí jenom hlava. A tak jsme plni rozčarování mířili domů. 

Druhý den ale přišla pecka, uviděla jsem fotky - a já ten mák miluju! Miluju to slunce, ty barvy, i celé to blbé pole. 

Vaše Eli