August 21, 2015

ME | ELLE | PRAGUE

Jaká je asi hranice mezi úspěchem a neúspěchem? Někdy hodně tenká. Balancujeme na hraně a pak přepadneme na jednu stranu. Ať už svým přičiněním nebo na základě rozhodnutí někoho druhého. Tak to v životě chodí. 

A jak se vlastně měří úspěch? Jistě, ten, kdo je vítěz, je jasně úspěšný. Ale co ti další za ním? Musí být jednoznačně loseři nebo je jejich snaha měřitelná v osobní rovině? Od minulého čtvrtka mi hlavou běží podobně filozofické kecy. A chcete vědět proč? Protože jsem byla na pohovoru v Elle, kde jsem se snažila získat stáž jako redaktorka. Za tyto prázdniny už vlastně podruhé. 

Vcházíte do redakce na první kolo pohovorů. Sdělí vám, že je vás třicet posledních, kteří propadli sítem uchazečů v předchozích dvou předvýběrových kolech. Ze dvou set lidí jste ve třicítce, můžete si gratulovat. Říkáte si wow, to je úspěch! Ale přece jen kousek ještě chybí. Měla jsem motivaci, odpovídající životopis, zpracovala jsem zřejmě ucházející měsíční plán listopadového vydání Elle a teď jsem tady. Zatímco šéfredaktorka Andrea Běhounková vysvětluje další postup, párkrát cítím její pohled přímo na sobě. "My se známe," vypadne z ní  najednou. Usměju se a říkám: "ano". Viděli jsme se asi před dvěma měsíci na podobném výběrovém řízení na pozici bloggerky na MFF v Karlových Varech. Postoupila jsem mezi poslední čtveřici, ale tahle pozice se nakonec nikdy neotevřela. Balanc na hraně úspěchu, kdy za vás rozhodnou jiní. 

V prvním kole ústního pohovoru nás čeká "rychlá smrt". Máme za úkol se představit a vlastně hlavně sdělit, proč jsme tady. Proč to máme být zrovna MY. Čelíme kompletní sestavě v redakci a jejich pohledy nás zkoumají. Až všichni absolvujeme tohle povinné kolečko, odcházíme a za několik minut nám šéfredaktorka sděluje verdikt. Jsem ve druhém kole, mezi nejlepšími jedenadvaceti uchazeči, kteří by chtěli tvořit nový Junior Dream Team. 

Elle_pohovor
photos by: Alžběta Vejrostová, source: Facebook "Proč by ne?"  

Druhé kolo začíná za půl hodiny. Nejdříve přišla na řadu "nepíšící sekce", takže potenciální mladí stylisti, fotografové, produkční. Asi za půl hodiny jsme na řadě i my. Vcházíme dovnitř, je nás šest posledních. "Tak pojďte budoucí Carrie Bradshaw," vítá nás s úsměvem šéfredaktorka. No, jestli tohle někdy bude pravda, tak to je velká poklona, míhá se mi v hlavě. Ale na tváři mám úsměv. Údajně máme všechny předpoklady tuhle práci dělat (ááá, další poklona), ale v daný moment je to už jen o intuici, máme co nejrychleji odpovídat na zadané otázky. Je to jako kulomet, v hlavě mám černo a cítím, že opona se pomalu zatahuje. Odpovídám, ale podvědomě to vím. 

Tak kde je tedy úspěch? Všichni tvrdí, že se nemáme vzdávat a jít si dál za svými sny. Byla jsem mezi jedenadvacítkou z dvou set lidí, kteří po téhle práci prahli. Ale jsem mezi sedmi odpadlíky, pro které nakonec nebylo místo. V nitru duše spokojená jsem, ale lhala bych sama sobě, kdybych tvrdila, že mě to teď opravdu neštve. Jedna stáž nedělá život, přijdou jiné příložitosti. Říkám si "teď to takhle má být." Tahle zkušenost mě nakopává a říká, ať jdu dál. Před dvěma lety bych se na podobnou stáž neměla odvahu ani přihlásit, neměla bych na to. A dnes? Kdoví, co bude příště :)

PS: Omlouvám se za delší neaktivitu na blogu, ale bylo to způsobeno právě tímto mým meditativním stavem :) Někdy si člověk prochází různými krizovými obdobími, životními, pracovními, vztahovými a pak potřebuje prostě kopnout do zadku, aby se pohnul dál. Tak doufám, že jsem ten kopanec právě teď dostala. 

PPS: Moje cesta do Prahy nebyla pouze a jen "pracovní", ale taky hlavně dovolenková! Takže listujte dolů, mám pro vás ještě spoustu fotek, díky kterým jsem si tyto tři dny opravdu užila a chmury (ne)úspěchu se mi v hlavě trochu rozmazaly :)

Elle2
photos by: Alžběta Vejrostová, source: Facebook "Proč by ne?"  

Praha1

Praha2

Dish fine burger bistro - pokud prahnete po roztouženém burgeru, který vám bude skoro sám skátat do pusy, rozhodně doporučuju navštívit právě tento podnik. Skvělá a vstřícná obsluha - chtěla jsem burger bez housky, samozřejmě žádný problém,burger bez housky není problém, jen na listech salátu. Navíc, pokud rádi experimentujete a zkoušíte nové chutě, tady je rozhodně najdete. Burgr s kozím sýrem nebo houbičkami Shitake? No problem. 

Praha3

Praha4

Praha5

Praha6

Praha7

Praha8

Praha9

Praha10

Praha11

* Asi nej zmrzlina? PURO GELATO. Rozhodně vyhledejte, protože nabídka a porce rozhodně stojí za to. Jestli se nechcete moc sladit a máte rádi hořké chutě, rozhodně jděte do grepu. To byla asi ta nejbáječnější ovocná zrmzka, jakou jsem kdy měla. Za hřích stojí rozhodně i klasická čokoláda, to je fantazie pro chocoholiky jako jsem já O:)

* Jeden malý ukrytý podnik na Žižkově, nedaleko od místa, kde jsme bydleli. 

Praha12

* Jestliže dodržujete bezlepkovou dietu nebo si chcete zajít na něco italského (ale bez lepku), vyzkoušejte Al-Riso na Betlémském náměstí. V lasagních byl velice zajímavý sýr, který jim dodával úplně jinou chuť, než na jakou jsme zvyklí z běžných lasagní s bešamelem. Experimentátoři si rozhodně přijdou na své.  

* Meníčko v Praze do stovky? Rozhodně to jde a navíc ve velkém stylu! Po procházce na Vyšehradě nám vyhládlo, ale stačilo sejít z hradeb dolů a bylo rozhodnuto, zastavili jsme se U Kroka. Moc jsme si pochutnali a i s (jednou) točenou Plzničkou nás oběd vyšel asi na  230,- :)

Untitled Untitled

10 comments :

  1. Eli, to vůbec nevadí. Já osobně budu ráda tvoji kreativitu sledovat i tady na blogu a věřím, že někdy jindy a jinde ti to vyjde. Jsi skvělá blogerka a to ti jistě zůstane! :)

    http://www.obycejny-blog.blogspot.com

    ReplyDelete
  2. Ahoj :) moc ti gratuluju, že ses dostala aspoň mezi tu 21, je to úspěch :) můžu se zeptat, kolik ti je let a jak si na tuhle stáž narazila?:) předem děkuji za odpověď :)
    One blondie life

    ReplyDelete
  3. Gratuluji! To je velký úspěch. Když budeš chtít, určitě to vyjde příště. Já osobně bych tam pracovat nechtěla. No já už obecně moc pracovat nechci, to bude ten důvod. To jsem si absolutně před dvaceti lety nedovedla představit a toužila jsem stoupat po korporátním žebříku. Dnes už jen chci být svým vlastním šéfem a mít vše na pohodu.

    Máš tu nádherné fotky a kluka taky :-)

    ReplyDelete
  4. Děkuji moc za pochvalu :)

    To Aneta Krátká: Je mi dvacet pět a tuto stáž jednak promovala sama Elle v jednom svém vydání (byl tam plakát přes celou stránku/plus to měli i na webu) a za druhé, tuhle stáž organizoval projekt motivačních stáží "Proč by ne" (www.procbyne.cz), kteří vypisují různé zajímavé stáže pro studenty a absolventy :)

    To Martina: To já bych taky chtěla být pánem svého času, to je takový sen :) Ale bohužel asi k něčemu takovému musím ještě nabrat zkušenosti, takže možná někdy :)

    ReplyDelete
  5. Eli, krásně se to četlo, a věřím, že už příliš nezoufáš, měli jste očividně super dovču (my zrovna minulý týden od středy taky vychutnávali Prahu, do Dishe jsem chtěla udělat rezervaci, ale už bylo na večer plno, tak jsme zkusili mexickou Las Adelitas) a i tohle samotné je obrovský úspěch, myslím, že ses utvrdila v tom, že jsi opravdu dobrá a máš na to, podobnou práci získat ;-) ať se ti daří :-*

    ReplyDelete
  6. Děkuji moc Adrianko :-*, už moc smutná nejsem, on čas všechno tak nějak spraví :) Člověk se na to nesmí moc upínat a najít si nové cíle, za kterými půjde :)

    ReplyDelete
  7. jo, a máš tak krásný fotky <3 (že se mi ani můj pražský post nechtělo publikovat, já totiž fotit trochu zapomínala :D

    ReplyDelete
  8. Moc gratuluju!♥ Fotky jsou super a celý článek taky, jako vždy:)♥

    ADEL'S FASHION LIFE

    ReplyDelete
  9. Mrzí mě, že to nakonec nedopadlo, každopádně každá zkušenost dobrá! :) Co takhle to zkusit do třetice všeho dobrého, myslím, že už jsi perfektně připravená :)

    ReplyDelete
  10. I really like your blog:) Kisses!

    http://www.itsmetijana.blogspot.com/

    ReplyDelete

Thank you for all your comments!