WELCOME, SEPTEMBER

Krásné ráno všem! Máme tu první zářijové dny a s nimi opět začátek školního roku. Ač čerstvě šestadvacetiletá, podle některých by se mne to mohlo přímo dotýkat. Například v situaci, kdy mi v buse chtějí prodat poloviční jízdenku - kdo nezná, platí do 15 let. Takže jsem víc jak dekádu přes čáru. Současně je pro mě tohle období ale docela aktuální, jelikož moje jedenáctiletá sestřenice nastupuje na gympl, kde jsem já sama strávila dohromady osm (dlouhých) let. Takový moment člověka jako jsem já donutí přemýšlet a vzpomínat, jaké ty roky byly a kam jsem se za tu dobu vlastně posunula. A taky jestli jsem na svém "místě" spokojená.

photos: my sister

Naprosto logicky se většina žáků a studentů do školy nikdy netěší. Nebo jen u nás se vždycky nabízela ta obligátní otázka: "Tak co, těšíš se do školy? Za týden vám to začne!" Maminka nám pak k tomu navíc vždycky dodávala, ať si tyhle roky dostatečně užíváme, že nemusíme v podstatě nic dělat (jen do školy dojít) a nemáme žádné povinnosti (jen se občas něco málo naučit a dávat tak trochu pozor, třeba).

Teď už jsem ze školy pár let venku (když mávnu rukou nad rozepsanou diplomkou) a přemýšlím - jak to tedy je? Opravdu byla školní léta to nejlepší bezstarostné období, které už se nikdy nevrátí? A já jsem tím pádem totálně v háji a už mě nečeká nic, jen starosti, starosti, starosti? Oklikou se vrátím k odpovědi na podle mě řečnickou otázku: "Jak se těšíš do školy?" Paradoxně odpověď na ni chce každý slyšet. Možná jsem divná, ale nepamatuju se, že bych se do školy někdy vyloženě netěšila. Škola pro mě spíš vždycky byla takovou negací prázdnin - kdo by se totiž chtěl dobrovolně vzdávat dlouhých slunečných dnů a nic nedělání. Na druhou stranu to prožívám pořád stejně. I když do školy nechodím, s odcházejícím létem je mi stejně smutno. 

Jestli bych tedy řekla, že školní léta byla to nejlepší, co mě doposud potkalo? Nemyslím si. Každé období má něco do sebe. Důležité je podle mě jen to, jestli jste v daný moment skutečně šťastní. Obecně nejsem žádný machr přes pozitivní myšlení, spíš se na nic moc netěším, abych potom nebyla zklamaná. Stejně tak jsem se hrozně moc netěšila, až po osmi letech konečně vypadnu z gymplu - protože jsem si nebyla jistá, jak tam venku obstojím. Ani jsem se strašně netěšila, až konečně vypadnu z vysoké, protože jsem netušila, jak venku obstojím. Ale nakonec to vždycky dopadlo. A asi poměrně dobře. 

Proto pro mě věta "hned bych se vrátila do školy", asi tak úplně neplatí. Jasně, občas by to bylo fajn. Bylo to JINÉ. Akorát podle mě to JINÉ máme i teď a tady, jen to musíme vidět a uvědomit si to včas :)

A co vy, máte to podobně nebo na školní roky nostalgicky vzpomínáte a chtěli byste se do školní lavice hned vrátit?

A co se týče outfitu? Je kompletně objednaný z e-shopu Manga, kde jsem naplno využila letních slev. Šaty se spadlými rameny jsem si zamilovala, jsou vzdušné a lehké. Šněrovací boty byly můj sen dlouho a tohle léto jsem si pořídila rovnou dvoje. Ty druhé jste mohli vidět před časem na instagramu, ale snad se do konce léta stihnou objevit i tady :) No a dlouhý cardigan je na tohle období mým nepostradatelným parťákem a odchodí se mnou určitě i celou zimu. Užívejte slunečné dny, snad se jich ještě dočkáme dost a dost :)

Vaše Eli